České školní stravování je unikátní. Ať si na něj kdo chce „plive špínu“ jak chce, máme systém, který nám mohou závidět (a také závidí) mnozí. Stát mu nastavuje limity a já myslím, že je to tak naprosto v pořádku, a to i co se týká limitů výživových, které jsou reprezentované spotřebním košem. Právě ten je v poslední době terčem kritiky různých subjektů, které volají po je úpravách, někteří o po jeho úplném zrušení. Já mezi ně nepatřím. Spotřební koš udržuje ve školním stravování určitý důležitý řád a navíc má takové limity, že se do nich dá vejít i jídelníčkem korespondujícím aktuální výživová doporučení. Jestli nevěříte, že ve školách se za stávajících legislativních, personálních a finančních podmínek dá vařit dobře, chutně a levně, koukněte na případovou studii, která vznikla z projektu společnosti Cook for life, a na kterém jsem se sama podílela. Zkušenosti k nezaplacení a kus dobře odvedené práce myslím 🙂